O tom, že lidé, a to i ti dospÄ›lí, mají rádi hry, není sporu. Rozdíl je pouze v tom, že dospÄ›lí do nich velmi rádi pÅ™idávají i nÄ›jaké skuteÄnÄ› riziko. VzruÅ¡ení z možné výhry totiž vÅ¡e Äiní daleko zajímavÄ›jším, zvláštÄ› když je skuteÄnÄ› co ztratit. RozhodnÄ› tedy není divu, že jsou v tak velké oblibÄ› hazardní hry.

 

Ty spoÄívají pÅ™edevším v tom, že dáváme peníze, abychom případnÄ› mohli vyhrát nÄ›jakou vyšší Äástku. Mohou mít mnoho podob – sázení, loterie, hraní na automatech a mnohé další. Cíl je vÅ¡ak vždy stejný – získat peníze.

 

 

SamozÅ™ejmÄ› prakticky vÅ¡echny tyto hry jsou nastaveny tak, aby byla pouze minimální Å¡ance, že nÄ›kdo vyhraje. I to je důvod, proÄ si mohou nÄ›které spoleÄnosti dovolit nabízet i skuteÄnÄ› vysoké výhry. Jak je ale možné, že i když je toto vÅ¡e dobÅ™e známo, lidé stále holdují hazardu?

 

Důvod leží v samotné lidské psychologii, a podílí se na ní hned dva faktory. Tím prvním je, že ÄlovÄ›ka (ale i v podstatÄ› jakéhokoliv tvora) motivuje k výkonu více, pokud si není jistý, zda za nÄ›j dostane odmÄ›nu. Toho se využívá například pÅ™i tréninku zvířat, kdy se v pozdÄ›jších fázích odměňují nepravidelnÄ›. ZvyÅ¡uje se tak oÄekávání, což v nás vyvolává příjemné pocity.

 

 

Dalším problémem je takzvaná „sunken cost fallacy“. JednoduÅ¡e Å™eÄeno, myslíme si, že Äím více sázíme, tím pravdÄ›podobnÄ›jší je, že vyhrajeme. Tak tomu vÅ¡ak bohužel není. Vzhledem k tomu, že se Äísla ve sportce, vítÄ›zný tým Äi karty vždy mÄ›ní, je Å¡ance na výhru vždy stejná, bez ohledu na to, kolikrát jsme si vsadili pÅ™edem.

 

Bohužel, zde leží nejvÄ›tší nebezpeÄí. Když totiž obÄ› tyto vÄ›ci spojíme dohromady, vznikne nám i závislost. A ta se nejen obtížnÄ› léÄí, ale je také velmi nebezpeÄná. Je spousta lidí, kteří se právÄ› kvůli ní dostali do dluhů. A jako u každé závislosti, ani této se nelze zbavit bez odborné pomoci. Proto bychom ji mÄ›li vÄas rozeznat, abychom ji vÄas zarazili.