Cestování kdysi a dnes

Pokud v dnešní době pojmeme úmysl někam cestovat, můžeme tak učinit. Není na tom nic složitého, natož nemožného, a je jenom docela málo cestovatelských tužeb, které se nám nevyplní, na které musíme zapomenout.

My Češi máme například jedny z nejkvalitnějších cestovních pasů. Čímž pochopitelně není míněno, že by byly krásnější než ty cizí nebo byly třeba z odolnějšího materiálu. Tím je míněno, že naše pasy patří k těm nabízejícím bezvízové cestování do maxima zemí. Snad je za tím skutečnost, že jsme v elitním spolku jménem Evropská unie, možná ale tak trochu i to, že jsme jenom malý národ, který nehraje v globálním měřítku velkou roli a nikoho tak nedokázal na rozdíl od velmocí skutečně naštvat.

Pak máme i docela slušné příjmy, s nimiž si můžeme cestování dovolit. I když si stěžujeme na chudobu, ve skutečnosti naprostá většina z nás ani netuší, co to je být chudý. Na peníze si stěžujeme spíše proto, že je to náš folklór už z dob dávného minula, než že bychom je vážně neměli.

muž na horách

Žijeme rovněž na cestovatelsky docela atraktivním místě. Přímo ve středu Evropy, odkud se dá vydat všemi směry a aspoň k nejbližším sousedům to nemáme odnikud daleko.

Také dopravní infrastruktura je u nás velmi dobrá. Pomalu všude jezdí autobusy nebo vlaky, a z Prahy a občas i odjinud lze i odletět. A třeba s přestupy u sousedů se dostat klidně i na druhý konec světa.

žena na horách

Jsme prostě v dokonalé situaci, kterou nám může ve světě skutečně kdekdo závidět. A už se snad ani nechce věřit, jak krátce takové možnosti máme a jak rychle jsme jich dosáhli. Protože mnozí z nás pamatují i doby přesně opačné. Doby, kdy se od nás obvykle smělo jezdit jenom do tzv. spřátelených zemí, tedy na východ od železné opony, kterou jsme byli i my obehnáni. Doby, kdy spousta z nás ani neměla a nehodlala mít cestovní pas, protože by to představovalo byrokratické průtahy a ani s ním by pak člověka třeba nepustili jinam než do zemí, do nichž nám stačila jen výjezdní doložka. Doby, kdy byl štěstím bez sebe každý, kdo dostal devizový příslib, který byl jedním z prvních kroků, které bylo třeba učinit v naději, že se po spoustě dalších nezbytností možná dostaneme i jinam.